SKIJÖRING
Počátky moderního skijöringu sahají až do Skandinávie, odkud se velmi rychle rozšířil do Ameriky i západní Evropy. Avšak dávno před tímto rozmachem používaly tento neobvyklý způsob dopravy některé starobylé severské kmeny.
U nás se první závody konaly při závodech se psím spřežením 16. 3. 1985 v Peci pod Sněžkou.
Pro tento sport je vhodné každé sportovní plemeno psů, které můžeme používat pro práci v lehkém zápřahu. Kromě severských plemen to mohou být např. dobrmani, některá lovecká a ovčácká plemena nebo čeští horští psi. Špičkoví závodníci se většinou zaměřují na sportovní plemena šlechtěná pro rychlost a ne příliš osrstěná - např. aljašský hasky nebo evropský saňový pes. Důležitá je chuť běžet kupředu. Pes by měl být sebejistý, ale nesmí být agresivní. To je důležité zejména pro ty, kteří by se tomuto sportu chtěli věnovat závodně. Příliš nesmělý pes by mohl mít strach např. předjíždět jiného psa (hlavně sebevědomého) a zbytečně by nám tak komplikoval jinak plynulou jízdu. Agresivní pes se pak snaží každého psa, kterého míjí, napadnout. Zde si můžeme pomoci důslednou výchovou a výcvikem už v začátcích tréninku, kdy běháme se psem v neobvyklém prostředí. U mladého psa bychom měli začít s plnou tréninkovou zátěží až po ukončení jeho tělesného vývoje. Do té doby by pes měl ovládat základní cviky poslušnosti a ovladatelnosti, potřebné k pohybu ve volné přírodě.
Potřeby.
Pes k tomuto sportu nepotřebuje žádné jiné zvláštní vybavení, než je pro canicross nebo bikejöring. Důležitý je dobře padnoucí postroj pro sprint nebo turistický, ten je podobný stopovacímu postroji. Tažné lano by mělo být odpružené asi 5 m dlouhé. K psovi se připoutáme pomocí bederního opasku nebo horolezeckého sedáku. Ten je vhodnější, protože záškuby psa nás tak snadno nevyvedou z rovnováhy. Celou soupravu pro canicross si můžeme objednat u některé z firem, které vyrábí potřeby např. pro saňový sport.
Musher - běžkař musí mít podstatně obsáhlejší výbavu. Kvalitní pohodlnou obuv, běžky správné velikosti a hole. Pro začátek je dobré koupit kvalitní, ale starší vybavení. Nebo alespoň běžky, protože je při tréninku se psem určitě někde rozlámeme.
Trénink.
Ten si musíme rozvrhnout podle našich schopností a možností. Základem je absolutní ovladatelnost našeho psa a my musíme mít výborně zvládnutou jízdu na běžkách. Jízda se psem se totiž i pro kvalitního běžkaře stává velmi nebezpečná, a proto musí spolehlivě zvládat techniku jízdy, aby se mohl soustředit na trénink psa. Než psa připřáhneme před běžky, měl by mít dokonalou výchovu a výcvik psa v zápřahu. Takto trénujeme na vycházkách a při běhu se psem. Při canicrossu je pes lépe ovladatelný a tento sport je výborná předvýchova právě pro skijöring, a často bývá používán na udržení kondice psa i psovoda přes letní období. Společný běh je velmi důležitý k získání náležité souhry obou. Naučíme se při tom psa pozorovat, odhadovat a předvídat jeho reakce, což všechno později na běžkách mnohonásobně zúročíme. Psa zvykáme na různá prostředí, druhy zvířat od veverky přes koně až po srny. Každý, byť sebemenší náznak loveckého pudu musíme nekompromisně tlumit. Nesmí si všímat ani cizích psů a přitom spolehlivě ovládat povely "fuj", "ke mně", "stůj", "zůstaň", "zpátky", "pomalu" a musherské povely pro odbočování "ho" [hó] = doleva a povel "gee" [dží] = doprava. Také by měl dobře reagovat na povzbuzující povely pro zrychlení běhu. Všechno důsledně procvičujeme při běhu se psem.
V zimním období zhodnotíme hlavně svoji kondici a běžkařské umění. Samostatnou kapitolou tohoto sportu a tajemně utajovanou alchymií je správně zvolené mazání. Jeho správná volba rozhoduje o výsledku. Je nutno předvídat i vývoj počasí, stejně tak jako různost povrchu, po kterém trať povede. Při tréninku je vhodné volbu vosku pro použití na konkrétním povrchu vyzkoušet, abychom získané poznatky využili naostro při závodech. Rekreačně se tomuto sportu můžeme se svým psem věnovat, pokud jsme alespoň průměrní běžkaři, ale psa musíme mít vždy absolutně ovladatelného. Pokud si svým uměním nejsme jisti, je bezpodmínečně nutné zapracovat nejprve na sobě a své kondici. V opačném případě by se mohl tento sport pro nás stát velkým hazardem. Postupným tréninkem se můžeme vypracovat na slušnou úroveň a začít pomýšlet i na závody. Výhodu mají ti, kteří již téměř profesionálně na běžkách jezdí nebo alespoň techniku jízdy prvotřídně zvládají. Pokud k tomu ještě mají rádi psy, není problém v této disciplíně dosáhnout na posty nejvyšší. V takovém případě je však zapotřebí už i při tréninku využívat upravované běžecké tratě, aby se podmínky co nejvíce blížily situaci na závodech. Bohužel váš trénink na takovéto trati nebude patrně příliš vítán tradičními běžkaři, kterým bude trnem v oku řada stop od psa. Některé národní parky a chráněné krajinné oblasti mají na svém území jízdu se psím spřežením zakázanou. Pro běžkaře se psy to naštěstí zatím neplatí. Proto mohou hojně využívat všech dostupných tratí, měli by však při tom pamatovat na slušné vychování, aby nezavdali příčinu k vyřazení tohoto sportu z těchto míst.
Závody ve skijöringu se konají při závodech psích spřežení, pouze ty nejvýznamnější jsou organizovány odděleně (např. mistrovství světa apod.). Kategorie jsou rozdělené na ženy a muže, jezdí se s jedním nebo i dvěma psy. U nás je tento sport na velmi dobré úrovni a máme už závodníky, kteří nás skvěle reprezentují ve světě.
Ale i kdyby zůstalo jen u víkendového sportování, je i v tomto případě skijöring ideálním vyžitím pro člověka i psa a bude vždy krásnou projížďkou zimní přírodou, která stojí za to.
